iDnes: 7.3.2001
Josef Vlček
Málokdo by řekl, že ta drobná, okatá dvaačtyřicetiletá dáma je slavná irská komponistka a zpěvačka Enya. Možná paní učitelka z první třídy, milá a v očích dětí krásná, ale taky někdy přísná - ale určitě by v ní nikdo nečekal ženu, která prodala po světě víc než 40 milionů desek. Nejsou kolem ní žádné skandály, její soukromí skoro nikdo nezná. "Pro novináře jsem určitě hrozně nudná. Nechodila jsem do nočních klubů, když jsem začínala, proč bych tam měla chodit teď, když jsem slavná?" říká sama.
Když se řekne Enya, každému se vybaví éterický, snivý zvuk. Těžko se jeho křehkost popisuje, ale každý ho hned na první poslech pozná. V čem je jeho tajemství?
Jeho podstata vzniká ze spolupráce s mým producentem Nickym Ryanem. Já jsem klavíristka, a i když jsem hrávala s elektrifikovaným irským folkovým souborem, mám klasické hudební vzdělání. Nicky je proti tomu člověk, který vyrostl uprostřed hudby Beatles, Beach Boys a aranžéra Phila Spectora. Jejich společným jmenovatelem jsou bohaté vícehlasy, s nimiž už v polovině šedesátých let dokázali vytvořit zvuk, který mé desky možná vzdáleně připomínají. A ještě jedna velmi důležitá věc. Pokud je to možné, pracujeme vždycky s akustickými nástroji, s klavírem, s mým hlasem a se smyčci. Teprve nakonec přijdou syntezátory - a i tak je zásadně používáme jako klávesové nástroje, a ne jako počítače. Počítačem napodobíte všechno, ale nikdy to nebude to pravé. Lidi to možná nepoznají, ale určitě vycítí.
Myslíte, že to, co hrajete, je irská hudba?
Mým rodným jazykem je gaelština, pocházím z jedné z mála rodin, kde se tak ještě mluví. Už jen tím jsem svázána s národní kulturou. Ale zároveň jsem měla v životě mnoho příležitostí poznat řadu jiných kultur. Řekla bych, že mě to hodně ovlivnilo. Vědomě i nevědomě.
Umíte si představit, kdo jsou vaši posluchači?
Když skládám a nahrávám, tak
určitě ne. Vydávám ze sebe něco, co je
ve mně, na publikum se neohlížím. Ale
lidé mi často píší, takže
vím o svých posluchačích hodně.
Podle těch dopisů je těžko říci,
že oslovuji nějakou věkovou skupinu.
Píší mi malé děti i
staří lidé.
Říká se o vás, že pracujete velmi pomalu. Prý jste perfekcionistka…
Ano, jsem opravdu pomalý skladatel. Trvá mi vždy
hodně dlouho, než přijde ten
nejdůležitější okamžik a
já objevím melodii. Na posledním albu A Day
Without Rain jsem soustředěně pracovala dva roky.
Nicméně myslím, že u mé hudby
čas nerozhoduje. Stává se, že pracuji
týden intenzivně ve studiu a nakonec z toho
nepoužiji ani tón. Ale nevadí - vím,
že melodie jednou přijde.
Váš styl je skoro neměnný. Neuvažovala jste někdy o změně?
Já jsem si ho vybrala. Je to můj svět a
nemám potřebu, aby mi do něj někdo
jiný vstupoval. Vím, jak to vypadá.
Každý vám řekne: Jo, je to dobré,
ale… A já nechci žádné ale. Proto
dělám své písničky nejraději
sama. Nemusím nikoho přesvědčovat,
není třeba nic vysvětlovat, nejsou potřeba
žádné diskuse. Potřebuji úplnou
svobodu. Kdybych chtěla vytvořit nějaký
nový zvuk, určitě bych si ho vytvořila i
sama. Ale člověk se mění sám.
Nedávno jsem sestavovala kompilaci svých
nejúspěšnějších skladeb a moc
jsem se přitom podivovala, jak jsem se změnila od
svého prvního alba Watermark. Někdo to
vnímá, někdo ne.
Main page: Enya.sk